Deník potulného šlehače

  • 18:15 – Tatínek Mirek přichází domů z nákupu mj. se spoustou jahod.
  • 18:30 – Maminka vybaluje jahody: “tolik jahod nikdy nesníme”. Rada starších naší rodiny rozhoduje, že nějaké jahody se musí okamžitě sníst. Padá nápad na jahody se šlehačkou.
  • 18:32 – Maminka připravuje ruční šlehačkovač a nechává ho na pospas tatínkovi. Maminka jde krájet jahody.
  • 18:33 – Tatínek si uvědomuje, že jíst bude asi celá rodina: “To se do toho šlehačkovače vejde, dám tam ještě půl další šlehačky.”
  • 18:35 – Maminka mě povolává ke šlehání, protože tatínek to minule přešlehal: “Pojď sem, ať to nedopadne jako minule”.
  • 18:36 – Začínám šlehat. Šlehání se skládá z docela vysilujících pohybů tyčky nahoru a dolů. (Jako při každém šlehání) si začínám připadat jako v pornu.
  • 18:38 – Začínám litovat těch dívek v pornu. I přes vysílení pokračuji ve šlehání frekvencí cca 2 Hz (na délce cca 15 cm).
  • 18:40 – “Tak snad už bude, ne?” a připadám si opět jako v pornu… šlehačka pořád není hotová, což je mi divné. Obvykle to netrvá tak dlouho. navíc to jde nějak podezřele snadno.
  • 18:40 – Otevírám šlehačkovač a jdu zkontrolovat situaci. Okamžitě vytryskává proud šlehačky na kuchyňskou linku. “Kdo to říkal, že to zvládne 150 % šlehačky?!” “Tati, já tě zastřelím.” Zjišťuji, že se rozbil šlehací mechanismus. Naštěstí to není vada, která by přímo bránila provozu, otřu šlehačku z okraje nádoby, zavírám nádobu a vše je připraveno.
  • 18:40 – Slízávám vytrysklou šlehačku z kuchyně (ano, jazykem). Teď už si jako v pornu musí připadat i maminka, která od krájení jahod šla pozorovat mé veselé příhody. Po pár slíznutích si to uvědomuji a začnu používat prsty. Ještě, že je ta kuchyňská linka tak čistá.
  • 18:41 – Šlehám. Opět lituji dívek.
  • 18:42 – Šlehací mechanismus se rozdělil na dvě části tak, že jsem tyčku vytáhl ze šlehačkovače a zůstala mi v ruce. Maminka se začíná řehtat. Šlehačka opět boptná a teče ven. Tatínek inteligentně připomíná: “Honzo, vždyť ta šlehačka šleháním zvětšuje objem!” Maminka je, jak to říct, udivena tatínkovým rychlým postřehem.
  • 18:43 – Otvírám šlehačkovač. Na komponentách, které jsem oddělal, je spousta šlehačky. Začínám je lízat, protože šlehačka je dobrá. Jelikož se tyčka rozpadla a jeden její konec je volný, nenapadá mě nic lepšího, než ji strčit celou do pusy, abych olízl co nejvíc šlehačky. Nad dřezem si říkám: “hlouběji, ať žádná šlehačka nezbude”. Když mám v puse takových 10 cm tyčky, napadají mě všemožné asociace… Zbytek radši olizuji z boku. Na maminku se radši nedívám.
  • 18:45 – Ohromné množství šlehačky jsme rozdělili do dvou nádob. “Nojo, ale co teď s tím?” ptá se maminka. Odpovídám “trust me, I am an enginner,” a žádám ji o elektrický mixér. Nasazuji jen jednu petličku.
  • 18:46 – Začínám mixovat elektrickým mixérem.
  • 18:47 – Mixuji.
  • 18:48 – Mixuji.
  • 18:49 – Mixuji a stále nic. “Tak už by mohla ztvrdnout ne?”… a všichni si opět připadají jako v pornu… Šlehačka ne a ne ztvrdnout. S maminkou zjišťujeme, že má asi stejnou hustotu, jako ta, kterou jsme odlili, a kterou jsme elektrickým mixérem vůbec nešlehali.
  • 18:50 – Balíme to. Maminka servíruje jahody, já olizuji petličky elektrického mixéru a zbytek kuchyně.
  • 18:51…. Užívám si jahody se šlehačkou a myslím na to, jak bylo v kuchyni “všude bílo” 🙂
  • 19:15 – Tatínek poznamenává “Honzo, příště musíš jemně.”

A tak u nás doma bylo jednou v pátek na prvního Máje opět veselo 🙂

Deník potulného šlehače