Staré dobré časy

Milý deníčku, od té doby, co jsem začal studovat vysokou školu mám pocit, že mi něco pořád chybí. Chybí mi dobří přátelé, s kterými si můžu vždy o všem pokecat, oni se s mnou také rádi pokecají, sdílnost a upřímnost je vzájemná. V současné době často s lidmi, které považuji za své kamarády, spolupracuji na reálných projektech, což s sebou nese to, že se občas na něčem neshodneme. Všechno to začíná být moc reálné. Strašně rád bych se vrátil do dětských let, ve kterých šlo tak maximálně o výhru nějaké soutěže. Teď už je to o něčem jiném. Povolání, stáže, … jsem z toho nešťastný. Maminko, tatínku, pomóc….

A nejhorší je, že moc nevím, čím to je. Sám se nejvíc podezřívám, že mi chybí uznání mého okolí. Pamatuji si, jak strašně rád jsem býval, když lidé řešící složité problémy s těmito problémy chodili za mnou, hezky jsme o nich pokecali, občas i u piva, nebo na nějaké oslavě, nejvíc však ve škole. Teď je to úplně jiné. Člověk vynikne maximálně tím, že má ze všeho 100 % bodů, což mi nepřijde moc reálné. Nechci říct, že mě FI nebaví, ale přijde mi, že mi nedává dostatek příležitostí k tomu naučit se něco “navíc”, v něčem vyniknout. Trochu se bojím vyniknout tím, že se dostanu do nějaké laboratoře nebo zaměstnání, protože mi by to sebralo hodně času. Chybí mi lidé říkající “pojď dělat to a to nad rámec studia, my to děláme a je to super!”

Připadá mi, že jsem strašně starý, bolí mě záda a kdovíco. Chybí mi školní tělocvik.  Zároveň cítím, že mi unikají mé životní cíle a že jsem se možná neměl jen tak ledabyle rozhodnout pro FI. Je to všechno strašné reálné, pomóóóóc…

A jak to řeším? Pracuju víc. Místo povídání s lidmi pracuju víc. Hlas v mozku mi říká “vymysli něco, o čem se s ním můžeš bavit” a druhý říká “vždyť to stejně nemá smysl, radši přemýšlej o učení, nebo o něčem, co tě baví”. Tak po večerech promýšlím domácí úkoly, které řeším třeba 8 hodin čistého času, mentálně se připravuji na zítřejší složité předměty, ve kterých si nebudu moct ani na vteřinu dovolit nedávat pozor, protože bych jinak ztratil nit, … místo toho, abych se těšil, jak ve škole potkám kamarády a budu mít spoustu času v hodinách kecat a přemýšlet o zajímavých věcech.

Na jednu stranu přemýšlím, že si na zeď pokojíčku vylepím velký text “STUDY MORE”, na druhou stranu vůbec nevím, jestli právě to má smysl a jestli není problém někde jinde. Chybí mi dobří kamarádi a jejich uznání.

Staré dobré časy

One thought on “Staré dobré časy

  1. M. says:

    Takové nálady mám někdy už teď před maturitou, teda pokud jsem to pochopila správně. Kam jinam bys šel, kdyby ne na FI? Na těžší/lehčí/jinak orientovanou?

Comments are closed.