Událo se ve Stínadlech

Během posledních dní, chci říct posledních tří měsíců se událo spoustu zajímavých věcí. Nechť je tento článek volným povídáním o těch, které mi utkvěly v hlavě…

V posledních dnech asi nejvíc interaguji s Domčou a se školou. Začal jsem se hodně věnovat KSI, programuji web, konečně jsem se naučil, jak na frontend a tak si rozjíždím vývoj administrace. Po večerech zásobuji Domču svými názory, které ji občas přivádí i k pláči a cítím se provinile za to, co dělám a jaký jsem.

Je to velká legrace, neboť jsem z toho mnohdy sám zdeptán. Chybí mi ona krásná středoškolská léta, kdy jsem měl své kamarády, za kterými jsem každý den přišel do školy, pozdravil je, nemusel se učit a stále byl mezi nejlepšími ve škole. Tak to na FI vůbec nefunguje — je tam spousta chytrých studentů a když se člověk neučí, je v háji. Můžou se stát i takové legrační věci, že ho třeba vyhodí ze školy, už po půl roce … úplně reálně. Fascinuje mě a zároveň mě vytáčí, jak se Domča zajímá o to, abych byl pilným studentem. Připadá mi, že si nedovede představit, že bych nestudoval vysokou školu, kdežto já za hlavní gró všech svých současných aktivit považuji něco mezi vláčky a KSI. Možná jsem měl napsat “KSI a vláčky”, protože KSI se teď věnuji opravdu hodně…

Osobně si dovedu naprosto vážně představit, že mě ze školy vyhodí, protože jsem prostě líný… FI mi vrátila mé lajdačení z počátku semestru i s úroky — i když jsem se na zkouškové trochu učil a známky mám alespoň trochu slušné, mohly by být lepší, kdybych se svědomitě učil na průběžné testy.

Chybí mi středoškolské soutěže jako n-trophy, nebo řešení KSI. Dávaly mi pravidelnou dávku “problem solving”. To se na FI moc nevidí — leda, když se člověk nepřipraví na písemku :D. Pravda, na poslední písemce jsme měli za úkol vymyslet a sepsat důkazy dvou problémů, o kterých jsem nikdy neslyšel, tak to bylo takové tvůrčí a vzpomněl jsem si přitom na KSI, ale bylo to jednou za celý semestr. I když orguji KSI, chybí mi ona dávka “problem solving”.

Jo, a taky je mi už 20 let. Je to strašné, začínám si připadat, že jsem nic nedokázal :D. Studuji nějakou zapadlou školu v Brně, ještě že jsou tu ty vláčky! K narozeninám jsem dostal kakao od Domči, šlehačkovač, propan-buthanovou bombu, baterky AAA a knížku “Shell v příkladech” od rodiny. A taky knížku “Muži jsou s Marsu, ženy z Venuše” od Domči, abych se prý naučil chovat. Je to velice legrační, protože mi Domča vyhrožuje kdovíjakými sankcemi, když se nenaučím slušně chovat. Já bych tak rád trucoval, když mi někdo hrozí, to by to ale nesmělo být proti mým zájmům… Naštěstí jsem dostatečně velké pako, abych si svoje zájmy neuvědomoval a bortil tak úplně všechno, na čem mi záleží… hurá…

Ta knížka je jinak docela zajímavá, ale pořád tak nějak vnitřně bojuji s tím, že se nechci vzdát svých názorů a své osobnosti na úkor řečí, “které druhé pohlaví potěší”. Naneštěstí s mým tempem čtení literatury mám vždy dostatečnou pauzu na to, abych si přečtivší část nechal projít hlavou a udělal si na ní názor. A ono to snad i půjde skloubit oboji dohromady… A přitom je v té knížce tolik praktických věcí! Občas mám chuť po nocích číst unixové manuálové stránky 😀

To mi připomíná, že prokrastinuji. Silně. Měl bych se učit na zkoušku z Neimperativního programování, neboli funkcka. Funkcko je super předmět, má skvělého vyučujícího na FI (je zábavný a udrží studenty bdělé celou přednášku [1:40]). Nejlepší předmět, který jsem měl v podzimním semestru.

Ani nevíte, jak jsem rád, že se můžu někam vypovídat! Spousta lidí má svůj deníček, já mám svůj blogísek. Ach.

Další zajímavé události: vláčky na Mosilaně s největší pravděpodobností padnou a budeme stěhovat H0 kolejiště na MendelU. Moc nevidím do jednání, ale asi to tak nakonec dopadne a stěhování proběhne někdy v létě 2016. Na Mosilaně jsme vydrželi něco přes 12 let… (to jsem už tak starý?!)

A zase jsem odběhl od toho učení na zkoušku. Uááá. Naštěstí mně funkcko přijde strašně zábavné, tak doufám, že z něj budu mít nějakou hezkou známky. I když by byl hezký troll opakovat nějaký předmět na FI :-). Nebo se nechat vyhodit. Trololol.

Měl bych dělat na věcech pro Klub — mám na stole HW a mám za úkol napsat FW. Vůbec nevím, jak na to. Píši rozhraní mezi USB a RS485. Tedy, ještě jsem nezačal… Damn it! Po zkouškovém (pozítří?!?!?!), to bude spoustu času. I když, měl bych asi napsat ještě řešení fyziky…

Přemýšlím, že bych měl přibrat nějaké další koníčky, nebo nějaký projekt mezi zkouškovým a začátkem dalšího semestru. Spousta spolužáků pracuje, já dělám vláčky, KSI a nudím se. Ale nenechám se zdeptat. Vždyť přece ty peníze, které vkládám do vláčků, za ty pravidelné hádky mezi modeláři stojí! Ach, ještě, že mě Michal naučil poctivé argumentaci…

Připadám si jako programátor sedící za počítačem, pořád jen něco kódím. Do školy, na vláčky, KSI. Pociťuji na sobě fyzické nedostatky, před pár dny mě začala bolet ostruha v noze a brzy nejspíš půjdu na namáčení kůže do dusíku (nikdo nechceme použít to škaredé slovo pro onu část kůže). Maminka se vyjádřila, že když to zažila ona, že jí to děsně bolelo. A že prý si myslí, že má vyšší práh bolesti než já. V tom ji docela věřím… A tak se těším, až se budu svírat v takových bolestech, že nebudu ani schopen říct definici determinantu. A největší legrace bude, až mi zkolabují oči z toho  věčného koukání do monitoru a krk… hurá…

Úkoly do budoucna:

  • dělat to, co mě baví,
  • uvědomit si, co mě baví,
  • dělat kompromisy, ale také stát si za svým,
  • opravit bugy v mozkové emoční jednotce,
  • vymýšlet akce, které podnikat s Domčou,
  • trollit a
  • spousta nezáživných konkrétních věcí jako KSI, vláčky atp.

Hurá do toho a odmocnina je hotovo. To je ale random blog, co? 😀

Událo se ve Stínadlech