3, 2, 1, …

A long time ago in a galaxy far, far away …

… byl jeden Honza. Honza hledal, vedle smyslu všeho možného i spoustu dalších věcí. Postupně si uvědomoval, že experimenty jsou zajímavé — Honza si i myslel, že celý život je jeden velký experiment. A tak, ve jménu věčné lásky, začal tu největší Hru. Hra byla a je to velmi zajímavá, od experimentu má už hodně daleko, Honzovi se totiž tak trochu “dostala pod kůži”.

Pro Honzu to byly nádherné dny.

A pak, jednoho dne, Honza v dáli zahlédl několik drátků a možná i display. Honza se lekl. Moc netušil, co to znamená, bál se. Ve snaze pokračovat se Hrou si pořádně rozmyslel strategii a pokračoval dál.

Onen artefakt se nějakou dobu neobjevoval, ale Honza tušil, že se k něčemu schyluje.

Hrajíce si na vojáky Honza tvrdě pokračoval ve hře. Byly před něho kladeny nelehké úkoly, ale co by Honza pro hru neudělal. Ve jménu fanatičnosti se snažil překonávat i ty nejsložitější bariéry a bloky, procházet dál a dál, ale pak, v jednom zákoutí, na konci temné uličky, Honza spatřil opět onu temnou krabičku s drátky. Byly tam drátky, byl tam display, a byl tam velký nápis “REKURZE”. V této krabičce Honza uviděl celou Hru jako na dlani, zrovna ve stavu před několika lety — ve stavu, kdy celá Hra ještě ani pořádně nezačala. Uviděl sebe zapojujíce drátky a v tom si uvědomil, že …

Co teď? Co je vlastně ona krabička? A co dělá? A proč je na ní display, když ten Honza nikdy nevytvořil?! Odpočítává ten display, nebo se to Honzovi jenom zdá? A když ano, co se stane pak? A neměl by to Honza vědět, když si to zadrátoval sám? Nebo mu onu krabičku někdo zadrátoval? Zapomněl Honza něco zapojit, nebo je naopak potřeba něco přestřihnout?

Honza se bojí, že se chystá něco strašného …

3, 2, 1, …