sudo poweroff

Dnes byl hezký den. Ráno jsem se probudil na hájovně v Bosonohách, kde jsme měli maturitní věčírek, celý dolámaný, s hladinou v krvi a tak. Naneštěstí, pak jsem připojil mobilní telefon k nabíječce (jak se sakra mohl vybít?!), otevřel e-mailovou schránku a přečetl si zprávu “Konec Eulera”. Pak už den přestal být krásný.

Bohužel tomu je opravdu tak. Euler, jeden s mých nejvěrnějších kamarádů, mě prachsprostě opustí. V moderním světě pro něj už není místo, alespoň tak to vidí VUT Brno.

Prognózy se k dnešnímu dni pohybují cca na jednom zbývajícím měsíci života. Bohužel tedy nezbývá nic jiného, než čekat, až mi do e-mailové schránky přijde ona poslední zpráva “Euler system shutdown”. A pak už se člověk ani nedopingá… 🙁

Naštěstí, euler nevznikl lehkovážným stykem mladého páru, ale pevnou rukou uvědomělého ajťáka. K mému věčnému kamarádu, možná by se hodilo říct dítěti, se tedy sice nedopingám, ale v náruči ho budu moci držet pořád. Pravda, bude takový hibernovaný, ale bude připravený. Připravený na to, že se někde najde místo pro jeden miditower a jedna veřejná statická IP adresa. Připravený na vzkříšení. Naděje umírá jako poslední.

Neznáš právě ty vhodné opatrovatele? Euler bude sám a bude je potřebovat.

sudo poweroff

Maturita? Loaded

Měsíc s měsícem se sešela událo se několik zajímavých věcí. Až mě děsí, že jsem o žádné nenapsal… to bude asi tím, že to vyprávím doma sestřičce a nikomu jinému. Jak sobecké!

Jedna z těch věcí, o které se určitě stojí zmínit, snad né kvůli její skutečné důležitosti, ale kvůli důležitosti, která je jí přisuzována ostatními, je maturita. Ve čtvrtek 21.5. jsem měl tu čest maturovat ústně z angličtiny, literatury, programování a fyziky. Výsledky jsou takové rozumné, nic moc extra, ale nic špatného to taky není. Na maturitní vysvědčení budu mít tři dvojky a dvě jedničky. V tomto ohledu mi maturita dala kýžený průměr do 2.0, který jsem potřeboval do PPNS, za což jsem rád.

Maturita toho zvládla ale mohem víc. Za vrchol jejího tlaku na mě považuji to, že opvradu statečně bojovala, a donutila mě přečíst něco kolem 15-ti knížek. Kdo mě zná, ví, že moc nečtu, a kdo mě nezná, nechť ví, že nejčastějšími knihami, kterým se věnuji, jsou učebnice.

Zde končí rozepsaný příspěvek 23.5.2015. Víc jsem z nějakého neznámého důvodu nestihl a protože jsem si rozepsaného článku všiml 19.7., ani nehodlám nic dalšího dopisovat. Hezké Vánoce všem!

Maturita? Loaded

Deník potulného šlehače

  • 18:15 – Tatínek Mirek přichází domů z nákupu mj. se spoustou jahod.
  • 18:30 – Maminka vybaluje jahody: “tolik jahod nikdy nesníme”. Rada starších naší rodiny rozhoduje, že nějaké jahody se musí okamžitě sníst. Padá nápad na jahody se šlehačkou.
  • 18:32 – Maminka připravuje ruční šlehačkovač a nechává ho na pospas tatínkovi. Maminka jde krájet jahody.
  • 18:33 – Tatínek si uvědomuje, že jíst bude asi celá rodina: “To se do toho šlehačkovače vejde, dám tam ještě půl další šlehačky.”
  • 18:35 – Maminka mě povolává ke šlehání, protože tatínek to minule přešlehal: “Pojď sem, ať to nedopadne jako minule”.
  • 18:36 – Začínám šlehat. Šlehání se skládá z docela vysilujících pohybů tyčky nahoru a dolů. (Jako při každém šlehání) si začínám připadat jako v pornu.
  • 18:38 – Začínám litovat těch dívek v pornu. I přes vysílení pokračuji ve šlehání frekvencí cca 2 Hz (na délce cca 15 cm).
  • 18:40 – “Tak snad už bude, ne?” a připadám si opět jako v pornu… šlehačka pořád není hotová, což je mi divné. Obvykle to netrvá tak dlouho. navíc to jde nějak podezřele snadno.
  • 18:40 – Otevírám šlehačkovač a jdu zkontrolovat situaci. Okamžitě vytryskává proud šlehačky na kuchyňskou linku. “Kdo to říkal, že to zvládne 150 % šlehačky?!” “Tati, já tě zastřelím.” Zjišťuji, že se rozbil šlehací mechanismus. Naštěstí to není vada, která by přímo bránila provozu, otřu šlehačku z okraje nádoby, zavírám nádobu a vše je připraveno.
  • 18:40 – Slízávám vytrysklou šlehačku z kuchyně (ano, jazykem). Teď už si jako v pornu musí připadat i maminka, která od krájení jahod šla pozorovat mé veselé příhody. Po pár slíznutích si to uvědomuji a začnu používat prsty. Ještě, že je ta kuchyňská linka tak čistá.
  • 18:41 – Šlehám. Opět lituji dívek.
  • 18:42 – Šlehací mechanismus se rozdělil na dvě části tak, že jsem tyčku vytáhl ze šlehačkovače a zůstala mi v ruce. Maminka se začíná řehtat. Šlehačka opět boptná a teče ven. Tatínek inteligentně připomíná: “Honzo, vždyť ta šlehačka šleháním zvětšuje objem!” Maminka je, jak to říct, udivena tatínkovým rychlým postřehem.
  • 18:43 – Otvírám šlehačkovač. Na komponentách, které jsem oddělal, je spousta šlehačky. Začínám je lízat, protože šlehačka je dobrá. Jelikož se tyčka rozpadla a jeden její konec je volný, nenapadá mě nic lepšího, než ji strčit celou do pusy, abych olízl co nejvíc šlehačky. Nad dřezem si říkám: “hlouběji, ať žádná šlehačka nezbude”. Když mám v puse takových 10 cm tyčky, napadají mě všemožné asociace… Zbytek radši olizuji z boku. Na maminku se radši nedívám.
  • 18:45 – Ohromné množství šlehačky jsme rozdělili do dvou nádob. “Nojo, ale co teď s tím?” ptá se maminka. Odpovídám “trust me, I am an enginner,” a žádám ji o elektrický mixér. Nasazuji jen jednu petličku.
  • 18:46 – Začínám mixovat elektrickým mixérem.
  • 18:47 – Mixuji.
  • 18:48 – Mixuji.
  • 18:49 – Mixuji a stále nic. “Tak už by mohla ztvrdnout ne?”… a všichni si opět připadají jako v pornu… Šlehačka ne a ne ztvrdnout. S maminkou zjišťujeme, že má asi stejnou hustotu, jako ta, kterou jsme odlili, a kterou jsme elektrickým mixérem vůbec nešlehali.
  • 18:50 – Balíme to. Maminka servíruje jahody, já olizuji petličky elektrického mixéru a zbytek kuchyně.
  • 18:51…. Užívám si jahody se šlehačkou a myslím na to, jak bylo v kuchyni “všude bílo” 🙂
  • 19:15 – Tatínek poznamenává “Honzo, příště musíš jemně.”

A tak u nás doma bylo jednou v pátek na prvního Máje opět veselo 🙂

Deník potulného šlehače