Vánoční pohoda

Vánoce jsou pro mě svátky pohody. Zatím. Je sice pravda, že bych měl například psát seminárku do fyziky, ale…. času je ještě dost.

V poslední době se toho zas tak moc důležitého neudálo, za zmínku snad stojí zajímavá debata s mou milou sestřičkou, která mi připomněla, že jsem člověk a že lidé jsou prostě složití. Zvláště, když vlastně nikdo neví, co chce.

Na druhou stranu, když o tom ale tak přemýšlím, možná je to dobře. Možná je to změna k dobrému od časů, ve kterých jsme s Terkou došli k závěru, že drátky, které mi mají vést do srdce, tam prostě nejsou. Jak se zdá, možná tam někde stále jsou. Možná, že je stačí jen připájet zpět a že jimi začne opět protékat proud. A právě proto, že píši tento příspěvek, si myslím, že už jsem na jejich obnovení začal pracovat :-). Jen doufám, že naše sourozenecké debaty nepoklesnou na úrovni, že se budeme mít stále čemu smát a z čeho (a koho) si dělat legraci. Doufám.

Jinak včera jsem mluvil s Evou, kterou jsem (snad) úspěšně přesvědčil na N-trophy (uffff…), takže jsem neskutečně spokojený. Je super mít po boku člověka, který MÁ ČAS, chuť a také zodpovědnost k tomu něco udělat a dotáhnout to do konce. Teď už jen zbývá domluvit to s Terkou, dát společnou schůzku, vybrat název týmu a doufat, že všechno proběhne dobře. Konkurence je letos fakt veliká 🙁 (do jediného finále postupuje 16 týmů z celé ČR a SR).

Jak to tak bývá, jako obvykle kašlu na věci, které mám dělat, a dělám to, co mě baví, takže poslední dny jsou ve znamení vývoje SW na řízení kolejiště (teď jsem snad úspěšně odladit POM), dokonce už máme vytvořený tým na Palapeli (těším se 🙂 ). Za pár dní se potkám s Blanenskými rytíři (bohužel bez Aleše, což mě trochu mrzí…) při Kvízu v Trojce “Star Wars”. Takže teď je přede mnou klíčová otázka: “Studovat Star Wars, či psát seminárku do fyziky?”

Uvidíme.

Musím přes svátky vymyslet nějakou ztřeštěnost, chybí mi polepování se samolepkami ve Vidě s nadáči :-).

Hezké svátky

Vánoční pohoda

Šváby žijí svým životem

Programování pro AVR s debuggerem v podobě 4 led diod je neskutečná zábava. Kdo by například čekal, že v proměnné “i” uvnitř cyklu
for (int i = 0; i < 7; i++)
se objeví zčista jasna hodnota “7”. A kdo by čekal, že za to může způsob, jakým ukládám data do EEPROM v úplně jiné části programu? Aneb noc strávená hardwarem a firmwarem :-).

Mimochodem, víte, co je divný pocit? Psát do hlavičky zdrojáku “last edited: 24.12.2014 1:20”. Dobrou noc.

Šváby žijí svým životem

Jsem polovina?

Miluji výroky, u nichž si až časem uvědomím, jaký je jejich význam. Produktoři těchto tvrzení to mnohdy ani tak nemyslí, ale mně se i tak podaří sem tam najít nějaký ten geniální význam úžasně vystihující situaci a kontext.

Při vyzvídání informací o N-trophy od Aničky (no dobře, drbali jsme ostatní lidi :D) mně napadla klíčová otázka:

Jsem ta polovina v čísle 1.5?

Nebo je nás víc? Nebo je to nesmysl? Nebo legrace? To se dozvím přinejlepším od vás.

Jsem polovina?

Každý oheň potřebuje iniciační energii

A nejen oheň. Alespoň pro mě. Po dnešku (a dnech mu podobných) mi přijde, že člověk (tedy já), prostě neumí říct to, co by chtěl. Stále mě udivuje technologie lidského mozku, která se přes očividný a vědomý chtíč snaží zabránit sebemenší zběsilosti. Člověk se tak jednoduše nezeptá “nechtěla bys se mnou chodit?”, ale maximálně se uculuje. Vždy, když po podobném dni přijdu domů a začnu přemýšlet, stále víc mi dochází, že jsem asi pako. Sebrat odvahu na podobná slova mi trvá v řádu měsíců a to ještě musí být vhodná příležitost. Ale musím se pochlubit (promiň, to já rád dělám…), že tento údaj je založen na reálných datech 🙂 .

A tak jsem se, po docela krátkém přemýšlení, rozhodl vyrobit zápalky. Vyrobit zápalky, které dodají potřebnou iniciační energii a oheň se minimálně pokusí zapálit. To nejhorší, co můžou zapálit, je totiž neskutečně zajímavá debata o hoření. To nejlepší je naopak hoření. Ale jak se říká

Oheň je dobrý rádce, ale špatný pán.

Můj geniální plán vypadá velmi jednoduše:

  • Když mi řekneš “brazilská alemana se smyčkou”, v libovolném kontextu, dostaneš malou pusu na pusu (pakliže jsi holka, samozřejmě) 🙂 .
  • “Dvojitá brazilská alemana se smyčkou” pak vyrobí pusu pořádnou trvající alespoň několik vteřin se zapojením…. ehm… domysli si to.

A myslím to vážně!

Ohni sice nerozumím, ale to mi nebrání si s ním hrát…

Každý oheň potřebuje iniciační energii

Ty příspěvky nemají smysl

Když jsem si tak četl předchozí příspěvek #usualday , kterých tady v budoucnu asi bude hodně, připadalo mi, že to nemá hlavu asi patu. Co s tím, milí čtenáři, abych mohl trochu popustit uzdu své fantazie a Vy zase svému citu pro psané slovo?

Čas od času napíšu článek s tagem #deep , ve kterém zmíním věci, které mi přijdou nanejvýš zajímavé.

Třeba o Leidenfrostenově jevu!

Anebo taky o tom, co se děje zajímavého v mém okolí. Natolik zajímavého, že nechápu, proč se to děje, jak se to děje a jaký je princip tohoto dění. Třeba nejrůznější zajímavá rozhodnutí mých kamarádu (například “vedle koho jít na ulici”).

Napiště mi do komentáře, o čem mám psát!

Ty příspěvky nemají smysl

Nachlazen, ale těším se…

Po delší době jsem dnes opět zachrchlal, což mě vůbec netěší; hloupé nemoci! Mamka s taťkou doma řežou krocana, který váží víc, než moje sestra Verča (sestra 15 kg, krocan 19 kg )… 😀 a dnešní písemku s deskriptívy jsem zvládl díky tomu, že mi Lukáš vysvětlil celou látku během jedné minuty. Z toho plyne krásné ponaučení pro příště:

Nejdřív holky, pak škola. I tak bude vše fungovat!

Původní plán totiž byl učit se deskriptívu v poledne, při cestě do školy (jako idiot jsem si nechal pomůcky doma, v poledne jel domů a pak zase do školy…), ale pak jsem tak nějak… na zastávce potkal veselou Kačku. Veselou především proto, že “jí odpadly 2 hodiny a valí do města kupovat židli”. Když si představím kupování židle v naší rodině, vypadalo by to asi následovně:

  • taťka: “Honzo, přines svinovací metr. Zdá se mi, že ty nohy nejsou v pravidelném čtverci.”

…. což je samozřejmě správný přístup (v případě, že židle má být dokonale symetrická).

To mi přes vláčky připomíná to, že bych měl shánět Vánoční dárky…. pro někoho jiného, než pro sebe (ty už naštěstí mám, hurá! 🙂 ).

Asi začínám chápat, proč si McFee připravuje témata na schůzky s holkama, o kterých se s nima může bavit, když bude stát konverzace. Na světe totiž existují (bohužel) i normální lidi, kterým si člověk jednoduše nemůže ztěžovat, že v matice moc počítáme a děláme málo důkazů. Do takové konverzace je pak ideální přidat ještě nějaký “zábavný důkaz”, pak je onen produktor v očích nebohého příjemce úplně mrtvý. ještě, že se znám s ulítlími lidmi alespoň tak, jako je Kačka (stále váhám, jak moc ji baví matematika), a že si můžeme navzájem vyprávět nerdské vtipy. Jste bezva, mí kamarádi :-).

A abych se konečně dostal k tomu, na co se těším: těším se na zítřejší pečení fraktálových sušenek (pšššt, neříkat Lucce!), na které mj. přijde sestřička Domča, Maky a Ron. Nakoupím suroviny na těsto a bude zábava. Především s mojí perverzní sestrou… dovedu si představit, co s toho těsta bude vyrábět.

Abych citoval Rona, který “to s Domčou domlouval”, patrně pro to, aby se vymluvil ze své role kuchaře (komu by se chtělo pomáhat Horynovi brzo, když Maky přijde až později). V konverzaci pak padaly zajímavé věty ve stylu DRO jako například

Ron: No co se zítřka týče: už jsem dal Domče instrukce, jak tě má uspokojit, abys nás nechtěl škrtit.

Uvidíme, kdo koho bude škrtit… že, sestři?

Nachlazen, ale těším se…